Malokarpatská pletenka

Na úpatí Malých Karpat ve městě Svätý Jur u studny na náměstí, sešla se časně ráno asi dvacetičlenná skupinka cyklistů, aby strávila svátek Panny Marie Sedmibolestné v sedlech svých bicyklů. Nepřijeli spolu závodit o první místa a horské prémie, ačkoli profil trasy by takových příležitostí nabízel hned několik. Záměrem bylo ukončit sezónu v kruhu přátel-cyklistů a volným tempem se při tom proplétat přes hřbet Malých Karpat voňavými listnatými lesy, ze kterých tu a tam ční nějaký hrad.

20160915_064941
Propozice.

Já, jako jediný Čech, jsem o své účasti dopředu informoval ředitele akce Rudolfa Jajcaya; velkým překvapením však bylo, když ke studni dotlačil svůj bicykl Brit. Prestiž této nepříliš inzerované akce tak stoupla nad úroveň mnoha seriálových závodů.

20160915_070023
Svítání na svätojurském náměstí.

7:20 – odstartováno… a my stoupáme pod vrch Salaš, který je nejnižším z rodiny Velkého Javorníku. Pak táhlý sjezd do Lozorna. Světle zelené dresy některých účastníků svítí v potemnělém lese jako stopovací střely nad bojištěm. Bitva teprve začíná – na 190 km dlouhou anabázi s převýšením kolem 2,5 km vymezili pořadatelé čas 12 hodin. Věkové rozpětí pelotonu je od náctiletých až po šedesátníky, převažují muži, ale ani ženy se nezalekly této výzvy.

20160915_085459
Vláček na Babu.

Na západním úpatí Malých Karpat již o sobě dává vědět Slunce, které se stejně jako my překulilo přes kopec. Jeho paprskům nezaclání jediný obláček na modré obloze. Z ranních 15 °C se přes poledne teploty vyšplhají až na 40 °C na asfaltu v podhůří, ale denní průměr je poměrně přívětivý: 24 °C. Ve stoupání z Perneku na Pezinskou Babu (527) jsou už všichni v letním oblečení.

20160915_091502
Pezinská Baba poprvé.

Pezinok – Modra, to byl asi nejméně zábavný úsek trasy se silným provozem. V řadě jako korálky za sebou jsme kopírovali bílou čáru krajnice, až jsme se dostali do bezpečí v údolí Kamenného potoka, který napájí vodní nádrž Harmónia. Sledujíce cyklotrasu č. 2004, překonáváme ve vrcholových partiích pohoří asi dvoukilometrový „pavé“ úsek, a od rozcestí „Hubalová“ sjíždíme zase po západním úbočí přes Vývrat a napojujeme se na hlavní silnici č. 504.

20160915_120724
Korálky ve větru…

Je zde podstatně slabší provoz. V silných poryvech větru jedeme rutinu severovýchodním směrem před Mikuláša a Petera Plaveckých, a stejně jako dávným středověkým poutníkům, zjeví se i nám na skalní ostrožně silueta Plaveckého hradu (skutečně jen silueta, při bližším ohledání zřícenina).

20160915_111617

Následuje stoupání na jakousi náhorní plošinu či snad vnitrohorskou propadlinu, kde se jako horské oko třpytí hladina vodní nádrže Buková. Po zhruba čtyřech a půl hodině se začíná ozývat hlad. Gely a jiné jednohubky sbalené na cestu pomohou vydržet ještě další půlhodinu na plánovaný oběd ve Smoleniciach.

20160915_130259

20160915_130241
Smolenice. Oběd.

Posilněni a občerstveni roztáčíme opět nohy v táhlém stoupání z Majdanu na Zabité. Tam, v zákrutě pod kopcem Kukučková, nad potokem Barina se peloton zastavil u křížku při kraji cesty. Jezdci sejmuli přilby a vyslechli si příběh o poslední jízdě člena CK Svätý Jur, kamaráda Štefana Srny, jehož pád v těchto místech skončil tragicky. Tato vyjížďka se jede již podruhé také jako Srnův memorial.

20160915_140043
Pietní místo Štefana Srny (1953 – 2010)

Druhý psychicky náročný výšlap údolím Kamenného potoka jsme si rozdělili zastávkou v restauraci u lyžařského střediska Zochova chata – Piesok. Zde se u podpůrných nápojů vedly filozofické rozpravy. Všichni věděli, že už je čeká poslední kopec – znovu Baba – a vznikl zde také nápad, dát si někde kebab, jen nebylo jasné, kde.

20160915_154034
„Bufet“ na Piesku.

Rozvažování nad touto zásadní otázkou vyplnilo intelektuálně nudný (a větrný) přejezd z Kuchyně do Perneku. Na babském sedle již bylo jasné, že kebab bude v Pezinku. Slavný dojezd do cíle byl pak záležitostí patnácti minut.

Všichni účastníci dostali diplom, na všechny se dostalo v tombole, a pro nás zahraniční, byly přichystány další ceny navíc, což budiž připsáno na vrub slovenské pohostinnosti a dobrosrdečnosti i smyslu pro recesi, protože za cizince mě na Slovensku nikdy nikdo nepovažoval, a také Brit, navzdory brexitu, byl označen jako „náš Cavendish“, zvlášť když k němu při obědě ve Smoleniciach přisedla slovenská manželka a dvě bilingualní ratolesti.

Děkuji vám, přátelé, za znamenité ukončení sezóny 2016.

20160915_120710
Smolenický zámek.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *